Současný vývoj opatření v „boji“ proti koronaviru je velmi znepokojivý. Vláda vyhlásila nouzový stav dne 12. března 2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2), a to na 30 dnů Vláda následně se souhlasem Poslanecké sněmovny prodloužila nouzový stav do 30. dubna 2020, a to pro celé území České republiky. Na celém území České republiky je z toho důvodu paralyzován běžný život, je výrazně omezen volný pohyb osob, zakázáno cestování do zahraničí a až na výjimky maloobchodní prodej. Ve výčtu zákazů, které zasahují samou podstatu lidských práva a svobod bychom mohli pokračovat.

Vláda vyhlásila nouzový stav mimo jiné z toho důvodu (alespoň tak je to v médiích prezentováno, neboť samotné vyhlášení nouzového stavu podrobné zdůvodnění neobsahuje), aby zavedla plošná karanténní opatření, která měla zabránit rychlému a exponenciálnímu nárůstu těžkých zdravotních případů, které by mohly překročit kapacitu zdravotnického systému v České republice. Z médií jsme obdrželi informace o tom, že takovou kapacitou je 1500 lůžek s možností navýšení asi až na 3000 lůžek. Velmi znepokojivým jevem současné situace je zcela nekontrolovatelné šíření poplašných zpráv a jejich negativní působení na běžné občany.

Média nás nepřetržitě, často za hranou pravidel, informují téměř výhradně o existenci a následcích koronaviru, a jsou pomíjeny jiné oblasti zpravodajství o běžných či neběžných věcech. Zjevila se nemalá skupina těch, kteří se nás neustále snaží zahltit katastrofickými informacemi a scénáři, informují nás o jednotlivých případech napadení koronavirem. Jsme neustále konfrontováni s údaji o každodenním nárůstu počtu nakažených a zemřelých. Objevila se řada zpráv hodnotící situaci v Itálii, která shledává, že Itálie nezvládla boj s nákazou a neporadila si s opatřeními bránícími šíření koronaviru ve společnosti. Zpravodajství o počtu nakažených a zemřelých nepůsobí vyváženě.

Data o onemocněních koronavirem nejsou uváděna v přepočtu na obyvatele ani v porovnání s jinými onemocněními. Rozsah této takzvané pandemie je tak hodnocen izolovaně od jiných virových epidemií. Pokud bychom se blíže seznámili se statistickými daty, tak zjišťujeme, že jen v roce 2016 (viz Světová zdravotnická organizace) zemřelo na virová onemocnění 20.000 obyvatel Itálie, v České republice se ke stejnému období udává 2.000 obyvatel. Proč tedy je současný mediální obraz hrozby šíření koronaviru tak hrozivý oproti jiným virům v letech předchozích, kdy informace o jiných epidemiích byly v porovnání s informace o šíření koronaviru doslova okrajové?

Pokud se podíváme na italské zdravotnictví, tak to do určité míry zkolabovalo právě pro obrovskou paniku, která koronavirus doprovází. Lidé, kteří se koronavirem nakazili, nezůstávají za účelem léčby doma jako při jiných virových onemocněních, ale jsou přiváženi hojně k léčení do nemocnice, což pochopitelně zdravotní systém nemůže zvládnout. Dalším velmi smutným jevem je hra se statistikami, čehož jsme svědky i u nás. První obětí koronaviru měl být 95-letý pacient s vážným srdečním postižením, dalším člověkem pak osoba v konečné fázi pro onemocnění rakovinou. Přesto tito lidé, kteří měli jiné smrtelné onemocnění, se primárně objevují ve statistice úmrtí na koronavirus.

Je taková statistika objektivní? Statistika je čistá věda, ale nesmí se manipulovat s daty, jinak výsledné zjištění neodpovídá skutečnosti. Obdobné zkreslené zprávy se objevují i ohledně šíření koronaviru, což vede v konečném důsledku k tomu, že lidé jsou vyděšeni již jen z toho, pokud někoho potkají i na delší vzdálenost. Jsou schopni se od sebe odvracet, i když jdou po chodníku každý na jiné straně silnice. Strach a panika v lidech po každodenním zpravodajství ve výše uvedeném duchu poměrně hluboce zakořenila. Mnohým se nelze ani divit, když musí být zavřeni doma, sledují televizi, internet a jsou vystavováni informacím o neustálé hrozbě ze šíření koronaviru.

Média nás nepřetržitě informují o dalších nakažených a lidé vytěsňují svůj přirozený úsudek. Skutečnost, že má koronavirus takovou popularitu před jinými, mnohem vážnějšími onemocněními, je však již na pováženou. Po měsíci působení koronaviru za trvání nouzového stavu sledujeme, že počet nakažených sice roste, ale neroste nijak dramaticky. Hospitalizovaných vyžadujících podpůrné dýchací přístroje dosahuje počtu zhruba 90 jedinců. Logicky se pak ptáme, je současná situace tak závažná, aby byla tak přísná opatření nadále udržitelná a zůstával i nadále vyhlášen nouzový stav?

Nouzový stav by měl být skutečně odůvodněn mnohem vážnějším jevem, který by ohrožoval mnohem více populaci, než je tomu dnes. Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky stanoví nezbytnou podmínku pro vyhlášení nouzového stavu, která je platná i pro jeho další trvání, aby v případě živelných pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí došlo ve značném rozsahu k ohrožení životů, zdraví nebo majetkových hodnot anebo vnitřního pořádku a bezpečnosti. Pojem značného rozsahu pro současnou koronavirovou situaci již není v případě naší republiky naplněn.

Lze totiž přiměřeně poukázat i na závazný Pandemický plán České republiky, který definuje pandemii jako epidemii velkého rozsahu zasahující celé kontinenty. Epidemickým výskytem choroby je větší nahromadění výskytů onemocnění v časových a místních souvislostech. Pro případ sezónní epidemie viru chřipky se vychází v pandemickém plánu ze stavu, kdy onemocní 5 až 10 % obyvatelstva (v podmínkách ČR tedy zhruba pět set tisíc až jeden milion obyvatel). Jedno z kritérií, které vypovídá o počínající epidemii, je počet nemocných na 100 000 obyvatel. Například u chřipky jde v České republice o hranici 1600 – 1800 případů.

Jak vidíme na těchto příkladech, celkové počty nakažených koronavirem zdaleka takových rozměrů nedosahují( k 14.4.2020 máme 60 nemocných na 100.000 obyvatel) a nedosahují ani počtů začínající epidemie chřipky, natož pandemie. Onemocnění virem chřipky typu A může mít zhruba stejný průběh onemocnění jako při napadení koronavirem. Pokud se zde však objevuje sezónní nákaza chřipky, nenosíme roušky, nezavíráme obchody, nejsme hysteričtí, když se k nám někdo blíže přiblíží, neudáváme se, že na nás někdo z povzdáli bez roušky promluvil. Proto přijatá opatření musí být vždy přiměřená, tedy být způsobilá naplnit sledovaný cíl a zároveň musí být nezbytná pro naplnění takového cíle.

V současné době je již zasahováno do základních práv závažněji, než vyplývá ze sledovaného cíle vlády. Vláda již ví, že koronavirus neporazí, že viry ve světě v různých mutacích přežijí, neboť zde byly dávno předtím, než se vyvinul člověk. Nesmíme však dopustit, aby nás pohltila paranoia z nakažení, abychom ztratili schopnost se radovat ze všedností každodenního života. Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že české zdravotnictví má v současné době dostatečnou kapacitu zvládnout výrazně větší nápor pacientů, než je stávající počet 90 akutních případů. Je tedy nezbytné zrušit nouzový stav s okamžitou platností nebo alespoň zrušit zákaz svobodného pohybu (kdo chce, může zůstávat doma), zrušit zákaz prodeje, zrušit povinné nošení roušky (opět kdo chce, může ji nosit i nadále).

V rámci přiměřenosti a nezbytnosti opatření však zcela postrádá smysl nošení roušek mimo uzavřené prostory, větší význam než nošení roušek má spíše pravidelné mytí rukou. Ekonomické dopady budou v případě dalšího trvání nouzového stavu nedozírné, zcela se ochromil život v zemi ve všech oblastech paradoxně i ve zdravotnictví, kdy se čeká na postižené koronavirem, ale odkládají se jiné, často důležité zdravotní zákroky. I samotný pandemický plán ČR totiž přichází s požadavkem o zachování kontinuity celého sociálně-ekonomického života, jehož normální fungování je podmínkou, která umožňuje minimalizovat škody způsobené pandemií.

Připojte se k výzvě na zrušení současných drastických opatření, která v současné podobě již nedávají smysl a pouze uměle danou agonii prodlužují. Každé prodlužování však povede jen k prohlubující se destrukci společnosti, kterou lze stále zastavit. Smysl má pouze individuální ochrana starých a nemocných, ale nikoli plošné zákazy vůči celé populaci. Nedovolme, aby nekontrolovatelně bez jasného plánu do budoucna přetrvávala opatření, která se dostávají do střetu s Listinou základních práv a svobod a garantovanými základními právy a svobodami.

Autor: Lukáš Havel | Zdroj: www.nezz.cz